Básně nové

 

Sprostá mluva

Maštalířský Vít - 2011 - 3. D

Sprostá mluva to je běs,

noční můra, hrůza, děs.

Za to může televize, co nám furt cpe do palice.

Co v těch hlavách vůbec máme?

Že stále sprostě nadáváme.

Do svědomí ať si sáhne ten,

kdo nadává každý den!

Máme to však zapotřebí?

Vážně, to moc hezké není!

A tak mějme rozum přeci,

takhle mluví politici.

 

Maturita

Koukal Vojtěch - 2011 - 4.A

Každý den pořád jen škola,

kde mě měli jen za vola.

Po čtyřech letech studia,

udělali ze mne génia.

 

Profesoři ve sboru,

měli spoustu proslovů.

Houby, křídy, třídnice,

házeli se velice.

 

Technologie, stroje matika,

už se těším, až půjdu v pátek na panáka.

Až přijde ten soudný den,

tak všem ještě ukážem.

 

Petr a zahrádka

Vít Prášil - 2010 - 4. A

máme jednu velkou studnu.

Vedle studny jabloň máme,

na ní jablka nedozrálé.

Pod jabloní tráva velká,

nikdo ji tu neposeká.

Kdyby Petr kosu vzal

a trávu pod jabloní posekal,

všichni by mu vděční byli,

na zem se mu poklonili.

Kdyby trávu otočil

a z ní seno usušil,

králíkům by nažrat dal,

aby mu  azuriťák nechcípal.

Zahrádka by pěkná byla,

jabloň by mu dozrávala,

Petr by z ní jablka sklidil

a na pivo by si skočil.

V hospodě byli všichni rádi,

Petra se smíchem přivítali.

Na rum by ho pozvali,

aby Peťu ožrali.

 

Prodloužená přestávka 

Zdeněk Pokorný - 2009 - 3.A

A je to tady, začíná přestávka,

z hodiny propustil nás, náš velitel Zahrádka,

první cesta do bufetu, druhá vede k fotbálku,

smělý nápad napadl nás, prodloužíme přestávku.

 

Míček už je vhozen do hry, hráči už to roztáčí,

z chodby zlostně ozývá se, kde jsou zas ti flákači.

Ale pozor, po příchodu, problém ještě nekončí,

jeden z nich se svačinou vesele si skotačí.

 

A proto zde nyní stojím, čtu vám moji básničku,

protože jsem v pátek proved tuto hloupou chybičku.

 

 Kopání do tabule

Ondřej Machala - 3.A - 2007

 Je pátek, jsem znavenej, strádám,

do spánku pomalu spadám..

Jít domů, to bych chtěl,

teď však STT, málem jsem zapomněl.

 

Dvouhodinovka vyčerpávající,

to vidím již teď,

mít věci připravené na lavici

toť jasné na pohled.

 

Sakra, já jsem služba,

chybí datum na tabuli,

honem rychle to jít napsat,

ať nedostanu po kebuli!

 

Zatracená tabule,

pořád se jen zavírá,

a tím ta holka, tím mne nasírá.

 

Kop sem do ní, co to šlo,

tím však nekončí tohle divadlo.

Ba ne, tím to všechno začíná,

teď se strhne lavina!

 

Pan třídní totiž za tabulí

nenápadně, tiše stojí.

Vyřkl věc jen jedinou:

za týden dej mi báseň svou.

 

Zvoní!

Ivo Kunstmuller - 3.D - 2008

 

Po chodbě sem někdo běží,

pan Zahrádka běží svěží!

Objeví se ve dveřích, do třídy vstoupí tiše a řekne:

Mám z vás takový zvláštní pocit. A my mrazení v břiše.

Začíná hodina, tady nejseš v žádným klubu,

budeš pěkně sedět na zadku a držet hubu.

Opovaž se bastarde papírkem házet

nebo mistr Zahrádka bude pětky sázet!

Hrdlo se mi stáhlo, v hlavě zatmělo.

Raději než papírkama dnes po třídě házet,

budu radši na zahrádce brambory do země sázet.

 

KOPANEC DO ZADKU

Janeček Petr - 2008 - 4.A

 

Dělat si srandu z Pepíka se nevyplácí!

Pepa hned kopancem do zadku vše oplácí!

To by mě ani neštvalo tak,

Jako básničku skládat pak!

Pepa svého činu lituje,

nikdy to už neudělá, slibuje.

Já už mu však nevěřím,

A zadkem se k němu nestavím!

 

Kopání do zadku a následky

Josef Hudeček - 2008 - 4.A

Růže k lásce schůdeček,
s úctou Pepa Hudeček,
říká Petr Janeček.
Jen počkej, počkej Janeček,
rozkopu ti zdeček!
Fotbal hraji rád,
je to velký kmarád.
Trefit se to nic není,
je to jako pivní posezení.
Ale problém se naskytne,
když vás někdo chytne!
Vycouvat z toho nejde,
tak holt to nějak půjde!
Zády k zábvě,
čelem k popravě!

Doufám, že to stačí.

Hezký den Josef Hudeček

 

Když jsem psal na lavici

Tomáš Prokop - 2005

 

Když jsem psal na lavici,

Byl jsem zrovna po opici.

 

Bylo tedy akutní,

Napsat si poznámky do kontroly měření.

 

P. Zahrádka pozorovatel mazanej,

Nebyl z toho nadšenej.

 

Je lepší ho neprovokovat,

Pozdě svého činu litovat.

 

Chceš-li byti v kontrole měření živ,

Radši jen seď a tupě civ!

 

Třeba z okna – zase studenej vítr, plískanice

Nechce se ven,

stačí kouknout z okna ven

A vim hned na čem jsem.

 

A tak píšu divné keci

A nedivte se přeci,

Že psát se nemá na lavici.

Kdo obětí příště bude radši nechci vedět,

Odteď zůstávám jen tiše sedět.

 

The END

 

 

Nejsem žádnej Einstein,

ani žádnej chytrák,

ale vím že kyselina,

rozleptává rypák.

 

Ale teď už vážně,

já vám povídám,

že se každé kyselině

radši vyhýbám.

 

Ohrožovat kámoše,

není zábavné,

zasloužil bych do hlavy,

až mě to zas napadne.

 

Óda na útěk z KOMu

Janča Klímová – 2004

V pátek pozdě odpoledne,

Janička už nudou bledne.

Skoro pátá hodina,

Janička už usíná.

 

Strojřka se kvůli tomu,

vypařila trochu z KOMu.

Myslela si naivně,

že si p. Zahrádka nevšimne.

 

Teď toho moc lituje,

Peťa ten se slituje.

Napíše mu básničku,

chyběla jen chviličku.

 

Třídní se to nedozví,

byl by trochu nervózní.

Křičel by na Janičku,

jak na malou holčičku.

Janča zase byla by,

Hlavní téma porady.

 

Janča byla hodná holka,

zkazila ji tahle školka.

Teď už neví, co má psát,

pět slok je tak akorát.

Maturitní proslov

IV. F . – 2003 – Standa Sobotka

Sešli jsme se v hojném počtu.

Víc, už nás být nemohlo.

Než Vám tento papír dočtu,

Chci jen říct, hodně se v nás změnilo.

 

Jsou to asi čtyři roky,

Co ze školy základní jsme odešli.

Dnes stojíme tu všichni s Vámi,

Na tento den, celou dobu jsme se těšili.

 

Od prváku, se to táhne…

Samé nové znalosti.

Z kluka se však chlap hned stane,

A v životě nebudou jen radosti.

 

Od rána až do večera,

Sedm nocí v týdnu.

Seděli jsme nad učením,

Bez přestávek k jídlu.

 

Do našich malých hlaviček,

Nacpali jsme těžce.

Brusné úhly, kladkostroje,

Básníky, a vědce.

 

Teď už známe How do you do,

A jak se řeší rovnice.

Snad se nám to nepomíchá,

Když propadnem panice.

 

Všichni budem nervózní,

Až komise si přisedne.

Pak čekat budem bez přestání,

Než rozsudek svůj vynese.

 

Buďte prosím shovívaví,

To se někdy stává.

Ať je naše velká zkouška,

První velká sláva.

 

Už stačí jen své díky říci,

Všem, co s námi se tak trápili.

Aby radost, měli na líci,

A na vše se jen usmáli.

 

Pane profesore

Daniela Faltýnková - 2003

Pane profesore píšu Vám

a velice se omlouvám.

Já jsem lajdák, já to vím,

příště už se polepším.

Nemyslím tím příští rok,

vždyť k maturitě už jen skok.

Snad pomůže mi těch pár slok.

Protokol jsem tvořila,

slzy přitom ronila.

Tak nezlobte se na mne už

já posílám Vám tento nůž.

 

Tajuplné slovíčko ,,hovno‘‘

Pavel Vyhlídal - 2003

Jednoho dne v KOMu,

byl jsem sprostý dost,

osočil jsem spolužáka,

že je to blbost.

Ach ta malá dírka v plechu

připomínala spíš blechu,

hodnota byla menší než kamaráda

a moje ústa mu nadávala.

Upustil jsem slovo ,,výkal‘‘,

pan Zahrádka to hned slýchal

a básnička je na světě.

 

 

Můj oběd

Pavel Dvořák – 2002

 

Proč já dlouho obědvám,

když do hodiny LACu pospíchám!

Je to lehká odpověď,

na žaludku já mám vřed.

 

Proto dlouho žvýkat musím,

při rychlém hltání se prostě dusím.

Proto je tento úkol nefér,

buď se uč anebo nežer!

   

Smutek po Průmce

Petr Havelka - 2002

Sedíme v Práglu na koleji, máme pocity smutna

není již pravda že život na průmce byl nám vždy putna.

 

Kde jsou ty fronty na obědy? Kde jsou ti naši učitelé?

teď jsem na ČVUT a bezmocný jak tele.

 

Chybí mi celý ten učitelský sbor,

který mne po čtyři roky nadnášel, lépe než na vodě vor.

 

Kde je to zkoušení u tabule,

kde zmoudřela kdejaká kebule,

 

Teď jsme v matičce Praze,

není však pravda že je mi blaze.

 

Stýská se mi po Vysočině a čí je to vina?

Doufám že až se navrátím, přijme mne průmka jak ztraceného syna.

 

Průmyslovka

Petr Musil – 2002

Průmyslovka to je škola kam neberou blbečky,

kuchyně je tady dobrá, mám nejradši vdolečky.

 

Často tady vařívají univerzální omáčky,

Někdy však i vyvedou se delikatesní knedlíčky.

 

Naše třída vyhlášená je, jako banda gaunerů

Cizím by se mohlo zdáti, že máme hodně průserů.

 

Náš třídní však nezalekl se, vzal svůj úděl sportovně,

fakt je ten, že teď možná už lituje.

 

Já se kolektivu moc nevymykám, občas něco vyvedu

Ještě že já nemusím, za průšvih psát operu.

 

Proč

Jan Jureček - 2002

Proč mám dávat pozor?

Komu mám jít za vzor?

Vždyť já pozor dávám,

A pětky stejně dostávám!

Někdy taky jedničky,

To jsou však vzácný chviličky.

Věnovat se mám jen učení,

Je to ale mučení.

Pořád se na tabuli dívat,

Nemůžu si ani zpívat.

Už to tak má být,

Aby byl ve třídě klid.

 

Óda na koráb

Tereza Klimešová - 2001

Velký koráb pluje mořem,

brázdí vlny Atlantiku,

přejel asi bludný kořen,

veze plno námořníků.

 

Koráb míří na sever,

před ním je kra ledová,

loď však stále drží směr,

kapitánkou jsem tam já.

 

Když moje loď míjela,

tuto horu ledovou,

polily mě kapky potu,

stáli jsme tam před druhou.

 

Když dojeli jsme do bezpečí,

s lodí nepoškozenou,

slíbila jsem přede všemi,

že nevlezu na jinou.

 

Poznámka: Tereza motala kolem - kormidlo u měřidla hlubokotažnosti

 

Moji milí přátelé

(balada na rozloučenou se školou)

Petr Pejchal + 4.D - 2001

 

Moji milí přátelé,

zdravíme vás vesele.

Já bych řek` teď vám,

jaký názor na vás mám

 

Začneme pěkně po pořádku,

vezmeme profesora Zahrádku.

Je mladý a inteligentní

a ví, jak mít žáky pilný.

 

Další v řadě stojí,

náš p. Haluščák roztomilý.

V kabinetě není sám,

s p. Fialou písemky chystaj nám.

 

Opodál, na té samé chodbě,

sedí p. Kostelencová v knihovně.

Každý z nás ji dobře zná,

víme, že zas písemku nám dá.

 

Předmětem Filosofie nás provází,

učitelka Fořtová, co se s gymplem přátelí.

 

Naše zdatná ekonomka,

jmenuje se Bílková,

má náladu vždy dobrou,

i když jsme třída nehodná.

 

Německy moc nemluvíme,

p. Chlubnová nás drtí,

přesto všichni víme,

že nás nedonutí.

 

Ve sportu je naším vzorem,

denně tělo dřem` s p. Maršounem.

Profesorka Hejlová,

ta nám sem tam oddych dá.

Do Chorvatska autobusem,

v Chorvatsku však nikdy stopem.

 

Matika a p. Prokopová,

ta nám spáti nedá.

Hodinám se vyhýbáme,

čtyřku si však uhlídáme.

 

Angličtina je naším pánem,

s p. Krausovou to hravě zvládnem.

Jedinou jistotu tu máme,

že se česky domlouváme.

 

A tohle je vše, co jsem vám chtěl říct,

nikdy už se neuvidíme, už nikdy víc.

Všichni pevně věří na štěstí a na náhodu,

v září uvidíme, kdo bude mít pohodu.

 

Po příchodu

Zdeněk Smažil - 2001

 

Po příchodu do LACu,

zabral jsem své místo,

jsem tam dobře schovaný,

a je mi tam jisto.

Každý sedí netečně,

kouká jako debil,

já nesedím zde zbytečně,

tak jsem zájem jevil.

Přístroj mnoho funkcí měl,

proto jsem si hrál,

všechny funkce jsem znát chtěl,

proto jsem to bral.

 

Zřejmě jsem se špatně kryl,

to byla ta chyba.

Můj trest se mi do paměti vryl,

byl jsem chycen jako ryba.

Všechno bylo v pořádku,

než jsem porušil kázeň.

Tím jsem naštval p. Zahrádku,

a tak píši báseň.

Neprávem jsem odsouzen

k tomuto činu,

byl jsem proto otráven,

ale cítím vinu.

 

Milý pane Zahrádko,

báseň už psát nebudu.

Proto chyťte zakrátko

jiného pobudu.

Možná je to náhoda,

nebo taky osud,

už se to víc nestane

a teď mizím odsuď!

 

 

Balada o prasklém igelitovém pytlíku v hodinách Kontroly a měření

Standa Sobotka - 2001

Každý názor jiný má,

hodina jako každá jiná.

Zvědavost je vlastnost žáka,

Vývěva mě velmi láká.

Pokus: vakuum versus pytlík.

Nevyšlo to, řekl Petřík.

Pokus zklamal, je to škoda,

Příčinou tlaku, to je věda.

Když pak pytlík putoval třídou,

zastavil se vzadu, až u mých rukou.

Mé ruce pytlík svíraj pevně,

A najednou mi nějak hrklo v bedně.

Pak jsem pytlík silo splask,

Co se stalo? Mrcha prask!

Profesor se naštval, aspoň myslím,

Představuje si, jak za krk visím.

Ale místo věšení mne teď kárá,

Básničkou, co zde psaná.

 

Já sprostý človíček

Jan Jakeš – 2001

Já sprostý človíček,

dostal malý restíček.

 

Od p. Zahrádky básničku,

zabrala mi jen chviličku.

 

Jelikož zlobím dále,

básničky hrozí mi stále.

 

Střecha

Markéta Prokopová – 2000

To je dneska krásně,

musí se však skládat básně.

Básně, to jsou krásné prózy,

Škoda plakat nad korozí.

 

Co koroze ráda stráví,

to profesor nenavrátí.

Musí si teď koupit střechu z plechu,

aby koroze nedělala neplechu.

 

Taková střecha, to je drahá věc,

koroze ji však za rok za dva slupne zpět.

Básně už se nedaří,

snad v STT se zadaří.