Básně starší

Sbírka básní, textů, křížovek a dalších kuriozit z „PRŮMYSLOVKY“ ve Žďáře nad Sázavou

Petr ZAHRÁDKA

 

O počátcích veršotepectví na Průmyslovce

Boj o vědění a kázeň na škole je nezáviděníhodná bitva, která se nedá nikdy vyhrát, ale nesmí se také nikdy vzdát, protože pak by nevzdělanost a nekázeň zaplavila svět. Nemá-li kantor v této bitvě podlehnout nebo skončit na psychiatrii, pak je dobré volit zbraně duchovního ničení a tím jsou kárné básničky. Tvorba básní pak zjemňuje ducha, tříbí smysl pro poezii a všem studentům se líbí, protože zkracuje čas na zkoušení. Básnění na škole bylo zavedeno počátkem šedesátých let u studentů večerního studia slévárenské specializace jako prohibiční prostředek.

 

Josef HROMÁDKO

  

 

Copak se to vlastně stalo

Hana Smejkalová - 1992

 

„Proč nenosím učebnici?“

divím se té otázce,

píše se v ní o grafitu

a nikoli o lásce.

 

Kdyby třeba vaše matka

grafit v srdci nosila,

řekněte mi, zda by syna,

jako jste Vy, povila.

 

Bohu díky, my si žijem,

v světě lidmi nabitém,

tak to bude asi láskou

a nikoli grafitem.

 

Chcete-li znát poučení,

Tak to čtěte pozpátku:

„Když už nemáš učebnici,

nezlob aspoň Zahrádku.“

 

 

 

Říkala mi máma

Petr Drejček - 1987

 

Říkala mi máma kolikrát

do technologie choď v bačkorkách.

Jenže já blbec pitomej,

chodil jsem jak frajer ohromnej.

Já průšvih měl jsem z toho velikej,

protože v teniskách chytl mě učitel.

Trest jsem měl psát na papír,

Ať je květen, červen nebo apríl.

Všichni jsou teď u škopku,

ale já musím psát básničku.

Vámi si nechám poradit vždycky rád,

aby mně mohlo pivo v břichu hřát,

já a moji všichni kamarádi,

do technologie chodíme teď rádi

 

 

 

 

Sešit

Vladimír Novotný - 1993

 

Sešite, sešite, ty můj kamaráde,

proč já tě nechávám doma samotného stále.

Asi tě začnu nosit

žádá si to doba.

Všichni na mě koukaj

jak na nějakýho blba.

Asi začnu sešit nosit hned,

abych neskládal báseň jako teď.

Takže milý sešite,

šup do tašky a to hned.

 

Zrádné prostory školy

Miloš Koněrza - 1987

 

Na chodbě se honíme,

žáci na nás civí,

s kamarády křičíme,

velmi nás to baví.

 

Honiti se na chodbě

je však velmi zrádné,

kantorově zlobě,

nikdo neupláchne.

 

A proto se nehoňte,

nestojí to za to,

po škole jsme každý den,

důtku ještě na to.

 

 

 

Nebezpečí úrazu

Radek Horký - 1987

 

Při nekázni na chodbě

často se to stane,

že nám noha uklouzne

a naše tělo spadne.

 

Z toho plyne poučení

„nehoňte se přec“,

nekázeň je špatná věc

morálky porušení.

 

 

 

Přišel k nám

Vladimír Buchta - 1985

 

Přišel k nám p. Zahrádka,

řekl mě zkrátka:

„Co tu lítáš nezbedníku,

ať už sedíš na svém místu.

 

Co tu lítáš nezbedníku,

Ty chceš spadnout na pusinku,

přerazíš si pusinku,

pudu sedět hošínku.

 

Nyní je Ti jistě známo,

proč je lítat zakázáno.

Já Tě nechci buzerovat,

měl by ses však umět chovat.“

 

 

 

Na mě je vždy spolehnutí

Slavomír Tesárek - 1990

 

Na mě je vždy spolehnutí,

na všechno su připraven,

ale když mě někdo do něčeho nutí,

projevuju nezájem.

 

Pomůcky je věc složitá,

kde je mám všechny brát,

a když si to tak spočítám,

budu na to radši …!?

 

 

 

Není hezký

Petr Cacka - 1991

 

Není hezký

dávat tresty.

Vím, že to není správné,

nenosit pomůcky žádné,

ale kabela je malá,

vše do ní nenaskládám,

a že svačinu rád mám,

přednost před učebnicí jí dám.

 

Nauka

Josef Ptáček - 1991

 

Nauka, oh nauka,

to je moje láska,

vypnul jsem i kazeťák,

s ocelí se laskám.

 

Ocel, hliník, to je moje,

nosím si je do pokoje.

Do pokoje v podkroví,

na všechno Vám odpovím.

 

Nic se netrap, matko má,

kde je hliník, tam jsem já.

Likvidus a solidus,

v tom já ležím celý den,

vyzkoušet si mě zkus

neznalosti nenajdem.

 

Tak jako nauku

neovládám žádné látky,

všichni mohou jíti k šípku,

mimo ing. Zahrádky.

Nejsem zdaleka sám

Radek Mužátko - 1990

 

Nejsem zdaleka sám ve třídě,

kdo o přestávce šáhne po křídě,

házím, házím, jen co můžu,

až mám v těle z toho hrůzu,

házím, házím, jen to fičí,

ve třídě se válej v křeči,

házím, házím, mířím si to na Radka,

v tom se objeví pan profesor Zahrádka,

strčím křídu do kapsičky,

za to, že jsem házet chtěl,

musím složit dvanáct veršů do básničky,

aby mě už házet nikdy neviděl.

 

 

 

 

Holení adolescentů

Jiří Netolický - 1988

 

Když přijdou léta jalová

a je Ti šestnáct let,

brada Ti začne obrůstat

a hlava plešatět.

 

Jedna starost Ti však přibude.

Chceš-li do školy jít,

mnoho času Ti nezbude,

ale musíš se hladce oholit.

 

Když chceš mít všechno v přádku,

hol se a poslouchej ing. Zahrádku.

 

 

Třídní boj

David Surůvka - 1990

 

Hned jak v třídu někdo vejde,

jeho hlava se hned s křídou sejde,

kdo se v boji neskrčí,

tomu oko vyfrčí.

 

Támhle stojí Parkáně,

mám ho pěkně na ráně.

Mohl bych mu od boka

střelit pěkně do oka.

 

Na Pepu čekala oprátka,

tento úmysl nám zmařil pan Zahrádka.

 

Rázně nám boj zatrhl,

básničku nám navrhl.

Plyne z toho pro příště,

že škola není hřiště.

 

 

Jednou

Martin Soška -1991

 

Jednou, když jsme šli po chodbě,

házeli jsme boty po sobě.

Až jedna na záchod zabloudila,

však to byla moje vina.

 

Po začátku hodiny, och běda,

stal jsem se obětí svého souseda.

A pak na mě čekal trest,

slova jsem měl v báseň splést.

 

 

Zapomenutá učebnice

Jan Kocourek - 1998

 

Dneska ráno jsem se chystal,

strašně jsem při tom spěchal

a tudíž jsem na lednici

zapomněl tu učebnici.

 

Učitel mě vytasil

a tak jsem na to doplatil.

Vyklouzl jsem ale lehce,

Sice se mi básnit nechce.

 

Příště už si pozor dám,

Báseň zas psát nehodlám!

 

Bez nápadu

Pavel Trávníček - 1987

 

Vymetený, bez nápadu,

sedím tady a myslím na zábavu.

Tu najednou, „tažení drátu“.

Zuby zatnu

a k tabuli šlapu.

 

Technické železo,

hlavu mám jak řešeto.

 

Do pytla jemine,

pětka mě nemine.

 

Zábava se ztrácí v mlze,

bude krize.

 

Někdy se to stává,

tohle poučení dává.

Půl dvanácté

Zdeněk Vrána - 1992

 

Půl dvanácté zrovna bylo,

když začala velká rvačka.

 

Já jsem se k ní nachomýtl,

profesor Zahrádka nás při tom chytl.

 

Budu si to pamatovat a nechci se už rvát,

jinak budu básničky s poučením psát!

 

 

Hodina fyziky

Eva Hrochová - 1995

 

Jednou takhle zrána

zastihla mě zpráva,

že na supla jsme měli,

nic jsme nevěděli,

pana Zahrádku.

 

Po třídě jsem poslala dopis,

kde byl můj rukopis.

Zrovna když jsme probírali kompresor,

vzal mi ho pan profesor.

 

Dopis se mu líbil

a poté mi slíbil,

že když složím báseň,

nebude mě bolet dáseň.

 

Tímto se Vám omlouvám,

protože napomenutí už mám.

 

(napsáno na pivním tácku)

Zapomněl jsem učebnici

Hynek Hadraba -1989

 

Zapomněl jsem učebnici,

hned mám z toho tahanici.

 

Učitel mě potrestal,

báseň vytvořit mi dal.

 

Mučil jsem já hlavu svou,

víc než prací písemnou.

 

Nyní už jsem ztrestán dost,

budu nosit učebnici učiteli pro radost.

 

 

Ve strojích

Petr Koukal - 1998

 

Ve strojích jsem dostal pětku,

používal jsem morseovku.

 

Ťukal jsem tak nahlas,

slyšel to Jarda Halas.

 

Jarda začal taky,

dostal pětku taky.

 

Oba jsme byli nešťastný,

doma jsme dostali výprasky.

 

Učitel je pěkně v hajzlu,

skončili jsme v nočním pajzlu?!

 

 

Prosím smrt

Pavel Jurek a Jiří Křesťan -1997

 

Prosím smrt o milost,

jsem jen mrtvá bytost,

přežívám díky citům.

Prosím lásku o pokoru,

nechci zahnít díky moru.

Zažádám ranč o podporu,

chci dál žít díky bohu.

Co ty na to, milý tvoru,

ty můj životní vzoru.

Chci najít štěstí noru,

ať dostane se mi do póru.

Hledám životní noru

a je po fóru!

 

 

Kibic

Radek Prudký - 1987

 

Já jsem Radek kibic z Pasek,

zasloužil bych si pár facek.

 

Stalo se to ve čtvrtek,

udělal jsem špatný skutek.

 

Tak jsem dostal trest,

odčinit svůj rest.

 

Nejsem sice básník kloudný,

slibuji, že budu hodný.

 

Tak jako

Jan Pastyřík - 1989

 

Tak jako kovář musí mít kladivo,

tak i já musím své věci mít.

A i když si občas zajdu na pivo,

budu je muset do hodiny nosit.

 

Taky si občas zapálím,

ale to jenom málo.

Jenže zrovna teď jsem ztratil rým,

takže jakoby se stalo.

 

Teď už je ze mě vzorný žák.

Mám u sebe knížku i sešit.

Věřte mi, přátelé, je to tak.

Takže už není co řešit.

 

To se přece nedělá

Radim Kizek - 1995

 

Hlad je sviňa, je to dřina

utéct v KOMu z hodiny,

a proto já teď vám říkám,

nedělejte koniny.

Jednou v pátek, bez vyčítek,

já udělal jsem špatnou věc.

Svoji třídu opustil jsem

a ona na mě spadla klec.

Můj profesor, bystrý chlapec,

to bezprostředně postřehl,

po návratu z bufetu perfektně mě doběhl.

Já když potichu jsem dveře zavřel,

zakousnul se do chleba,

v mém uchu uvízla slova:

„to se přece nedělá!“

Tabule

Petr Kostelecký - 1998

 

Visí tiše v jedné třídě,

svědek mnoha trapných chvil,

i já před ní stávám dutý,

bych se u ní zapotil.

 

A tu nápad blesknul hlavou,

za to může tabule,

kopnu do ní jednou, dvakrát,

tak a teď je na nule.

 

Stávala tu roky dlouho,

sloužila všem ku prospěchu,

malým, velkým, silným, slabým

a nyní je bez dechu.

 

Cítil jsem se strašně dobře,

že jsem ji tak pokořil,

nebude už žádných svědků,

jako bych ji zapálil.

 

Z toho plyne poučení,

za nic nemůže tabule,

že chyby máme hledat v sobě

a chovat se k ní zdvořile.

 

Zapomenutá učebnice

Vojtěch Fic - 1998

Leží si v pokojíčku na rohu police,

daleko více by jí slušela školní lavice.

Kdybych tak netrpěl myslí zatemněním,

nemusel bych si teď krátit čas psaním.

Psaní té ódy malinkaté,

na počest učebnice zapomenuté.

Ironie

Petra Koudelová a Jana Novotná - 1995

 

Když ve škole sedíme

a na oběd myslíme,

vždy nás něco napadne,

naše ruka tužky popadne.

 

Potají pak čmáráme,

až nás profesor dostane.

 

Profesor se rozčiluje,

prstem na nás ukazuje.

 

Pak vykřikne: „Petro!“, „Jano!“

„co tu máte načmáráno!!!“.

Se steskem to odevzdáme

a taky se Vám omlouváme,

že to znovu uděláme ...

 

 

Zapomnětlivost

Romana Kozlová - 1987

 

Ta moje zapomnětlivost

to je hrozná vlastnost

je to tak pro zlost

mám se už dost.

 

V lavici sedím

 pozor nedávám

do oken hledím

na lidi mávám.

 

Ještě ke všemu nechodím na hodiny včas

jelikož nemám přesný čas.

Já jsem slabý

René Zelený - 1991

 

Já jsem slabý jako mucha,

posiluji spíš jen ducha.

Ještě nosit učebnici,

to je nad mé síly,

svoje bídné provinění,

napravím teď pílí.

Denně budu posilovat

ruce, nohy, hlavu,

abych mohl nosit učebnici,

nedbaje na únavu.

 

Odpuste nám

Daniel Mašek a Milan Nejedlý - 1992

Nenosíme učebnici

učitel je z toho na palici.

A my sedíme v pivnici

naklápíme slivovici.

 

A ráno zapomeneme učebnici

učitel je z toho na mrtvici

a my máme motolici.

 

Už nebudeme chodit do pivnice 

a budeme nosit učebnice.

 

Už se budeme jenom učit

a v hodinách nebudeme rušit.

 

Budou mít všichni rádi

budem´ jejich kamarádi.

 

Odpuste nám pane Zahrádko

na nás nezapomenete zakrátko.

Strojař

4. A - 1995

 

V mládí jsem se učil strojařem,

dělat s frézou, býti frézařem,

vrtat díry byl můj ideál.

Dělat šrouby, dělat kolíky,

pájet dřevo, pájet hřebíky,

toho bych se nikdy nenadál.

Že do módy přijde inflace,

mladý strojař bude bez práce.

Toho bych se nikdy nenadál.

Vdáli přijel vůz tělocvikáře,

záblesk světel pad´ mi do tváře

a pak slyším kola brzdící.

Stoupám vzhůru ke hvězdám,

tam se se svým prknem neshledám,

sbohem moje školo tančící.

Sbohem moje školo, vzpomínat budu přesto,

jak jsem poznal taje tvé a tvůj řád.

Na, na, …….

 

Holka zlobivá

Jana Novotná - 1987

 

Já jsem holka zlobivá,

co sešity nemívá,

nepořádník velký jsem,

nepořádek mám všude jen.

 

V hlavě prázdno jen a jen,

to byl vždycky můj sen,

na provoz nemyslím

a při písemkách podvádím,

tahák hned vytasím

a přemýšlet nemusím.

Na vědomost se dává

Vladimír Buchta a Rostislav Pospíšil - 1985

 

Na vědomost se dává,

že p. Zahrádka tresty dává.

A tahle ta básnička

je za sprostá slovíčka.

 

Ruce v kapsách, stojím rovno

a vylovím slůvko hovno.

Tak jsem dostal trest

do hodiny báseň vnést.

 

Sprosté slůvko mezi lidmi

horší je jak mezi dětmi.

Sprosté slovo před soustruhem

lepší je jak před tatínkem.

 

A že přijde velký svátek,

dal jsem si závazek.

Profesor bude velmi rád,

bude na mě vzpomínat.

 

Když sprosté slovo řeknu,

hned si před ním na zem kleknu.

Jestliže to nevykonám,

profesoru Vermut dodám.

 

To je lekce o chování

v paměti ji mějte na svítání.

Po vánocích v novém roce

naučte to všechny blbce.

 

Šťastné krásné vánoce,

přejeme vám od srdce.

Teď před vámi klečím rovno

a vyslovím slůvko ... .

 

(napsáno na ohořelém pauzáku)

My jsme malí strojaři

Kolektiv 2.B - 1988

 

My jsme malí strojaři,

všechno se nám podaří,

všechno kromě učení,

nikdo z nás však nelení,

snažíme se, snažíme,

moc u toho trpíme,

svoje nervy ničíme.

Jsme mladí tak nezoufáme,

v dobro vaše doufáme.

Vaše nervy dobré jsou,

všechnu zlobu unesou.

Všechna srdce jak tu jsou,

šeptají prosbu nesmělou.

Nesmělá je prosba naše -

ušetřit nervy vaše.

Prosíme Vás v tento den

nezvěte nás z lavic ven!

 

Má nekalá činnost

Miroslav Švec - 1990

 

Já jsem chlapec nehodný,

dobrý skutek je u mě náhodný.

Každého jen otravuji,

k zlodějině hezky spěji.

Patřím také k ulejvákům,

co ostudu dělají žákům,

kteří pílí vynikají

a snaživost velkou mají.

Neznají však hlavní,

heslo aktuální,

které platí dodnes –

se lží nejdál dojdeš!!!

Byl jsem nařčen

Pavel Jadrný - 1991

 

Byl jsem nařčen ze zlobení,

chycen při činu,

bavil jsem se se sousedem.

Nabádal ho k zločinu.

 

Mluvili jsme o sexu

a o děvčatech jen,

že ta holka z reflexu,

ta že je můj sen.

 

A pak náhle do debaty,

zazněl ostrý hlas,

no jo Balcar s Jadrným,

už tam kecaj zas.

 

Kterej z vás tam zlobil víc,

ten dostane trest,

my jsme neříkali nic,

čekali jsme lest.

 

A pak jsme si stříhli,

kdo to dostane

Předem je to jasné,

mám to prohrané.

 

Za to, že jsem zlobil,

musím napsat básničku,

když ji zdárně složím

tak dostanu jedničku.

 

Inženýre Zahrádko,

báseň tu teď máte,

jsem zvědav a napjatý,

jakou známku dáte.

Demaskovaná láska

Zdenka Vinklerová a Ilona Čejková - 1991

 

Máme nauku velmi rádi

s ní jsme dobří kamarádi.

Láska k ní nás zaslepuje

a sklerózu podporuje.

Většinou když ujídáme,

jen na nauku vzpomínáme.

Už nemůžu dospati,

těšíme se jenom na vás, až budete zkoušeti.

 

Nauka je věda

Petr Bajer - 1989

 

Nauka je věda,

bez které žít se nedá

 a proto na ní nesmím dlabat

a dobrý pozor na ni dávat.

Tak aby její věda

v každé třídě zněla.

Tak jako dřív,

k tomu stačí zcela málo:

výčep, chlapi a basa piv.

 

Nejraději

Kolektiv 2.A - 1987

 

Nejraději máme zkoušky tahem, tlakem, tečením,

ani chvilku nelením.

K tabuli se rozběhnu,

jedničku si od p. Zahrádky vyzvednu.

Vše nejlepší ke Dni učitelů.

Drazí páni profesoři

Kolektiv 2.C - 1989

 

Drazí páni profesoři,

když den šťastný máte,

proč se páni profesoři,

stále na vše ptáte?

 

Co my žáci před tabulí,

od vás vytrpíme,

co znamená výprask doma,

to jenom my víme.

 

Když dnes tedy máte svátek,

nekazme si ovzduší,

nezkoušejte, netrapte nás,

nemluvte nám do duší.

 

Ať se tedy ten Váš svátek,

po všech stránkách vydaří.

 

Tabulky

Kaláb Radko - 1987

 

Zapomněl jsem tabulky,

ouvej, to je zrada,

neměl jsem se spoléhat,

na svého kamaráda.

 

Sedí si sám v Labuti,

pivo je mu po chuti.

Tabulky též zapomněl,

a na mě si nevzpomněl.

Vymyslel jsem …

Kolektiv 4.A - 1995

 

Vymyslel jsem spoustu nápadů, aú

jak profesory přivést do varu,

za každým slovem říkat vole,

vždycky mlčet u tabule,

v hospodě si spravit náladu, aú

 

Má školo dej mi víc,

vždyť nechci vůbec nic,

já chci jen maturitu zvládnout, aú

 

Nejlepší z těch divnejch nápadů, aú

by stoprocentně naštval Zahrádku,

šrouby svářet autogenem,

ocel doma tavit fénem,

nechat zmizet naši třídnicu, aú

 

Nejlepší z těch divnejch nápadů, aú

říkám vám naštve i Edu,

zaměnit si mínus s plusem,

sinus krátit kosinusem,

maturovat asi nebudu, aú

 

Při hodině výuky

Roman Tomandl - 1990

 

Při hodině výuky,

nastávají zlé muky.

 

Dají se však vydržet,

učitele musíme podržet.

 

Učitel je slabé stvoření,

potřebuje od žáků dvoření.

Trest

Michal Burian a Miroslav Mucha - 1991

 

Včera večer do školy,

chystal jsem si úkoly.

 

Na knihu jsem zapomněl,

ve škole jsem znejistěl.

 

Je to smůla veliká,

že to byla nauka.

 

Pan profesor přichází,

viníky hned nachází.

 

Tváříme se nevinně,

báseň nás však nemine.

 

Slibujem, že hodní budem,

do školy vždy s knížkou pudem.

 

Nikdo nám však nevěří,

protože jsme gauneři.

 

Příště báseň oželíme,

nauku si připravíme.

 

To je báseň naše prostá,

nechceme už další dostat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zedník

Jaromír Mucha - 1990

 

Kdybych já byl zedník,

melouchy bych bral,

všechno udělal

a mnoho peněz vydělal

 

Já nejsem zedník

ač rád bych jím byl

líp než na průmce

bych se uplatnil

 

 

Smutek

Ivo Havlík - 1990

 

Já ze školy když domů šel

tak smutek ve tváři vždy měl

Mě krásně tady bylo

Já učil jsem se rád

Vždyť koho by to nebavilo

když každý je tvůj kamarád.

Však včera jaký div

já sbalil učení o 5 minut dřív

Já vím že jsem se tím provinil

však kdo to zavinil ?

Snad muška jenom zlatá

snad vůně řízku z kuřete.

Snad hodina že to byla pátá

to posoudit teď můžete.

 

 

Rvačky končí plačky

Petr Drejček – 1987

 

Mne osud do postýlky tvrdý dal,

já za uhelné sklady boxoval.

Při zápase s Ústí,

soupeř krev mi pustí.

Ještě pár takových zápasů,

a už nikdy mezi dvanáct provazů.

Po zápase s Libercem,

s boxem definitivně skončil jsem.

Že jsem skončil se mi smáli,

ale já měl se jako v ráji.

Po několika letech čekání,

dostal jsem zas chuť na rvaní.

Zkoušel jsem to s Landsmanem,

památka mi zůstala pod okem.

Jestli chcete býti dlouho zdraví,

na rvačky dívejte se jenom zdáli.

 

 

Boty

Veronika Trávníčková - 1987

 

Povím vám příběh o jedné studentce,

neposlušné, zlobivé dívence.

Přezůvky doma nechala,

v botaskách po škole běhala.

Uviděl ji třídní, následoval trest,

napsat tuhle báseň, co má řádků šest.

 

 

 

 

V hodině sedím

Petr Hájek - 1988

 

V hodině sedím ,

do blba hledím.

Koukám na stříhání plechů,

na stole vidím skákat blechu.

Asi z třídy odejdu,

protože mám žvejkajdu

Když konečně zazvoní,

vypadnu jak z hospody.

Pivo, to je to, co mám rád,

u výčepu stát,

je to nápoj všech dob,

čepuje Havlíčkův Brod.

Když jdu domů z hospody,

pletou se mi všechny nohy.

Doma táta ruce spráskne,

pod sprchou mi jednu práskne.

 

 

Já jsem

Josef Jambor – 1989

 

Já jsem se, učil, učil a učil

až jsem se NAM naučil.

Já sklerotikem jsem a budu,

na knihu do NAM vždy asi zapomínat budu,

na sešit do NAM však nezapomenu.

Jednou jsem ho zapomněl

a hned abych si na báseň vzpomněl.

Celé dny jsem se s básní mořil

a nic moc jsem nevytvořil.

Jestli ještě jednou do NAM knihu zapomenu,

už si za boha na báseň nevzpomenu.